Přiznávám se bez mučení, balení holek „přes kuchyň“ mi celkem šlo. Na rozdíl od lovu v barech, na to jsem byl celkem tele… Každopádně, když už se dostanete do fáze, že jste objekt svého zájmu pozvali na vlastoručně uklohněnou večeři (a ona kývla), měli byste si dát záležet na několika věcech ještě před tím, než vůbec začnete vařit.

1. Vyklidit pole
   Celkem jasná věc, ale přeci jen – vyžeňte spolubydlící, vystrnaďte rodiče, sourozence nebo další přebytečné obyvatele vašich bytů a domů.
2. Uklidit
   Jednoznačně nejotravnější fáze celého procesu, bohužel ale nevyhnutelná.
3. Vymyslet menu
   Jak jsem psal v úvodu – zapomeňte na fazole a další luštěniny, omezil bych i velmi aromatické potraviny (zapomeňte na česnečku nebo syrečky). Doporučuji se dotyčné předem zeptat, co fakt nejí – ušetříte si zbytečné trapasy Nejkonfliktnější jídla bývají houby, mořské plody, vnitřnosti.
4. Naplánovat přípravu
   A to včetně nákupu! Já osobně při vaření většinou nestíhám. Takže i vám doporučuji do přípravné fáze zahrnout nějakou časovou rezervu – určitě se bude hodit.

Pár tipů navíc

• Menu vymýšlejte tak, ať má nějaké společné pojítko. Fakt není úplně sexy připravit třeba italské minestrone, pak vepřo-knedlo-zelo a jako dezert creme brulee Slaďte jídla, která se k sobě hodí, držte se třeba jedné kuchyně, nebo aspoň společné myšlenky.
• Snažte se předem nenápadně zjistit, co má vaše vyvolená ráda. Ideálně ještě předtím, než jí vůbec na nějakou večeři pozvete. Nejspíš si to hned nevybaví a vy se skvěle trefíte do její chuti!
• Přemýšlejte nad prezentací jídla. Nemáte vhodné talíře? Kupte je, nebo si je zkuste půjčit. Vizuální dojem je fakt důležitý.
• Servírování? V jídelně je fajn, ale pokud je hezky a máte tu možnost, vezměte jí na terasu, na zahradu, nebo třeba na střechu domu!
• Alkohol? ANO! Jen to úplně nepřehánějte Doporučuji víno, sekt, nebo nějaký koktejl. U vína je fajn, rozlívat ho z nějaké karafy či džbánku – těžko se pak odhaduje, kolik jste toho už vypili a pokud chcete slečnu i trošku ovínit, nedokáže sama tolik kontrolovat, kolik vína už vypila. Stejně se tak hodí i sangria nebo „boule“. Panáky tvrdého alkoholu, nebo litry vína ale fakt nedoporučuji. Pivo po zvážení – pokud je vaše vyvolená milovnicí piva, zkuste nějaký speciál, nebo pivo z minipivovaru. Obecně ale na pivo spíš zapomeňte

Jakých jídel a surovin se obecně vyvarovat?

• Potraviny, které nadýmají (luštěniny, čerstvé kynuté pečivo)
• Výrazné, velmi aromatické potraviny (česnek, chilli)
• Cizokrajné ovoce, nezvyklé potraviny pro náš běžný jídelníček
• Výrazné alergeny (jahody, citrusy, arašídy)
• Jídla s velkým obsahem konzervantů, barviv, nasycených tuků

Jídla vhodná a žádoucí

• Obiloviny (ovesné vločky, krupice, pohanka, jáhly…)
• Kvalitní oleje, semínka
• Mléčné výrobky (jogurty, sýry, tvaroh, máslo, kefírová mléka)
• Vybrané ovoce – jablka, banány, bezpeckové víno, blumy, broskve, meruňky
• Vybraná zelenina – saláty, špenát, cuketa, mrkev, okurka, dýně, brambory
• Maso – raději lehká masa – kuřecí, vepřová panenka, ryby
• Zeleninové polévky a risotta
• Výborný je fenikl (čaj) či kmín (do jídla) – pro zlepšení trávení

Jídla, která vařím své kojící ženě

• Špenátová polévka s kuřecím masem a parmazánem
• Zeleninové risotto (cuketa, sušená rajčata, parmazán)
• Kuřecí vývar s celestýnskými nudlemi
• Dušená mrkev s vepřovou panenkou
• Těstoviny s rajčatovou omáčkou a zeleninou
• Palačinky s tvarohem a meruňkovou marmeládou
• Pečená brambora
• Krkovička na kmínu
• Kuřecí stehna pečená na soli
• Gnocchi se špenátem a lososem

1. Dle historiků existoval popcorn už v roce 4700 před naším letopočtem. Stopy popcornu byly nalezeny v Peru.
2. V hrobkách v Peru byla nalezena asi tisíc let stará zrnka kukuřice. Kukuřice byla velmi dobře „uskladněna“ a díky tomu mohla být její zrna klidně přeměněna na klasický popcorn.
3. Popcorn používali při svých obřadech Aztékové, kdy několik mladých žen tančilo „popcornový tanec“ s věnečkem popcornu ve vlasech. Popcorn používali i k dalším dekoracím – do vlasů, jako náhrdelníky nebo ke zdobení soch svých bohů.
4. Mezi dochucovadla původních Američanů patřily především bylinky, koření a chili.
5. Kdysi dávno se popcorn připravoval tak, že člověk zahřál písek v ohni a pak do žhavého písku nasypal zrnka kukuřice.
6. První přístroj na výrobu popcornu vynalezl Američan Charles Cretors už v roce 1893.
7. Během velké hospodářské krize se výrobcům popcornu poměrně dobře dařilo, protože byl popcorn levnou a dostupnou pochutinou a potravou, kterou si mohly dovolit i chudé rodiny.
8. V době druhé světové války byl v Americe nedostatek cukru a tím pádem i sladkostí. Konzumace popcornu proto v této době stoupla až trojnásobně.
9. Dříve než v kinech se začal popcorn prodávat v roce 1912 v divadlech a stal se z něho prodejní hit. Důvod je prostý – po slaném popcornu mají lidi žízeň a tak kupují více nápojů
10. Američani nyní dohromady zkonzumují za rok okolo 17 miliard litrů popcornu.
11. Nejvíce popcornu v Americe se vyrábí v Nebrasce – až čtvrtinu veškeré produkce popcornu ve Spojených státech.
12. Popcorn je nejoblíbenější v Americe, kde patří mezi nejvyhledávanější pochutiny.
13. Nejprodávanější značkou popcornu na světě je výrobek Orville Redenbacher. Zakladatel této firmy začal pěstovat kukuřici na popcorn již ve svých dvanácti letech.
14. Kromě klasických příchutí jako sůl, sýr či máslo existují i poněkud nezvyklejší příchutě jako pivní, modrý sýr (niva), jalapeňo, marshmallow, dýňová nebo černý lanýž.
15. Popcorn má více bílkovin, než jakákoliv další obilná zrna. Také má více železa než třeba vejce či hovězí pečeně a obsahuje množství vlákniny, vitamínů i minerálů. Většina těchto živin se vyskytuje především ve slupce, nadýchaný bílá část popcornu na živiny tak bohatá není.
16. K puknutí popcornového zrnka dochází tak, že díky vysoké teplotě se zahřeje voda uvnitř zrníčka, přemění se na páru a ta uvnitř tlačí na slupku, která nakonec exploduje. Kukuřičná slupka není propustná pro vodu, proto dochází k tomuto jevu.
17. Minimální teplota, při které kukuřičná zrnka puknou je 175°C, ideální teplota pro přípravu popcornu je mezi 205 až 240°C
18. Existují dva typy puklého popcornu – popcorn houbovitého tvaru, nebo popcorn ve tvaru sněhové vločky.
19. Odrůda kukuřice vhodná pro výrobu popcornu se nazývá Zea Mays Everta (česky lze přeložit jako Kukuřice setá pukancová.
20. Podobně jako popcornová kukuřice mohou puknout i zrníčka quinoi nebo amaranthu.
21. Zrnko popcornu dokáže „vyskočit“ téměř až 1 metr vysoko.
22. Asi 70% popcornu lidé konzumují doma. Zbylých 30% pak v kině, na sportovních událostech nebo ve škole. Pro domácí konzumaci lidé kupují především kukuřičná zrníčka, která si sami přemění na popcorn. Již hotový popcorn kupuje domů maximálně 10% lidí.
23. Nejčastěji lidé popcorn jí na podzim a v zimě. Naopak na jaře a v létě jeho spotřeba klesá.
24. Popcorn je i velmi výnosný – v kinech a divadlech na něm výrobci inkasují až 90% marži.

Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.

Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.

Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny – to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.

Nejvíc bezpochyby zaujmou děti – jedna malá holčička zrovna včera div nebrečela, že by snad balónky mohly prasknout. A co teprve ta stuha. Stuha, kterou je každý z trojice balónků uvázán, aby se nevypustil. Očividně je uvázaná dostatečně pevně, protože balónky skutečně neucházejí. To ale není nic zvláštního. Překvapit by však mohl fakt, že nikdo, snad krom toho, kdo balónky k obloze vypustil, netuší, jakou má ona stuha barvu. Je totiž tak lesklá, že za světla se v ní odráží nebe a za tmy zase není vidět vůbec. Když svítí slunce tak silně jako nyní, tak se stuha třpytí jako kapka rosy a jen málokdo vydrží dívat se na ni přímo déle než pár chvil. Jak vlastně vypadají ony balónky?. Ptají se často lidé. Inu jak by vypadaly – jako běžné pouťové balónky střední velikosti, tak akorát nafouknuté. Červený se vedle modrého a zeleného zdá trochu menší, ale to je nejspíš jen optický klam, a i kdyby byl skutečně o něco málo menší, tak vážně jen o trošičku. Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny – to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě. Nejvíc bezpochyby zaujmou děti – jedna malá holčička zrovna včera div nebrečela, že by snad balónky mohly prasknout. A co teprve ta stuha. Stuha, kterou je každý z trojice balónků uvázán, aby se nevypustil. Očividně je uvázaná dostatečně pevně, protože balónky skutečně neucházejí. To ale není nic zvláštního. Překvapit by však mohl fakt, že nikdo, snad krom toho, kdo balónky k obloze vypustil, netuší, jakou má ona stuha barvu. Je totiž tak lesklá, že za světla se v ní odráží nebe a za tmy zase není vidět vůbec. Když svítí slunce tak silně jako nyní, tak se stuha třpytí jako kapka rosy a jen málokdo vydrží dívat se na ni přímo déle než pár chvil.

Stuha, kterou je každý z trojice balónků uvázán, aby se nevypustil. Očividně je uvázaná dostatečně pevně, protože balónky skutečně neucházejí. To ale není nic zvláštního. Překvapit by však mohl fakt, že nikdo, snad krom toho, kdo balónky k obloze vypustil, netuší, jakou má ona stuha barvu. Je totiž tak lesklá, že za světla se v ní odráží nebe a za tmy zase není vidět vůbec. Když svítí slunce tak silně jako nyní, tak se stuha třpytí jako kapka rosy a jen málokdo vydrží dívat se na ni přímo déle než pár chvil. Jak vlastně vypadají ony balónky?. Ptají se často lidé. Inu jak by vypadaly – jako běžné pouťové balónky střední velikosti, tak akorát nafouknuté. Červený se vedle modrého a zeleného zdá trochu menší, ale to je nejspíš jen optický klam, a i kdyby byl skutečně o něco málo menší, tak vážně jen o trošičku. Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí.

Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny – to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je.

Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě. Nejvíc bezpochyby zaujmou děti – jedna malá holčička zrovna včera div nebrečela, že by snad balónky mohly prasknout. A co teprve ta stuha. Stuha, kterou je každý z trojice balónků uvázán, aby se nevypustil. Očividně je uvázaná dostatečně pevně, protože balónky skutečně neucházejí. To ale není nic zvláštního.

Překvapit by však mohl fakt, že nikdo, snad krom toho, kdo balónky k obloze vypustil, netuší, jakou má ona stuha barvu. Je totiž tak lesklá, že za světla se v ní odráží nebe a za tmy zase není vidět vůbec. Když svítí slunce tak silně jako nyní, tak se stuha třpytí jako kapka rosy a jen málokdo vydrží dívat se na ni přímo déle než pár chvil. Jak vlastně vypadají ony balónky?. Ptají se často lidé.